Zdravotní důsledky dlouhodobé nadměrné stimulace sympatiku

Zdravotní důsledky dlouhodobé nadměrné stimulace sympatiku

Stres není vždy jen problémem, fyziologická aktivace sympatiku umožňuje organismu adaptaci na zátěž. Co se však stane, když tato stimulace překročí kritickou hranici?

Narušení rovnováhy autonomního nervového systému

Autonomní nervový systém je velmi důležitým mechanismem, který řídí a harmonizuje funkci řady orgánů, reguluje krevní tlak, hladiny hormonů a metabolické pochody. Ovlivňuje hypothalamo-hypofyzární osu, sekreci inzulinu a leptinu a pravděpodobně i systém renin – angiotenzin – aldosteron. Za normálních okolností jsou sympatikus a parasympatikus v rovnováze, což je základní předpoklad pro jejich správnou funkci. Intenzita stimulace sympatiku či parasympatiku není vždy stejná, ale výkyvy na obě strany nepřekračují intenzitu nebo časový rámec patologické stimulace. Chronický stres však rovnováhu autonomního nervového systému výrazně narušuje. Dochází k chronické stimulaci sympatiku, potlačení parasympatiku a neurohumorálnímu nesouladu v organismu.

  • Zvyšuje se srdeční frekvence.
  • Zvyšuje se kontraktilita myokardu.
  • Zvyšuje se periferní a renální vazokonstrikce.
  • Zvyšuje se reabsorpce sodíku v ledvinách.
  • Zvyšuje se hladina angiotenzinu II, ACTH, TSH, leptinu, cirkulujících i tkáňových katecholaminů.
  • Nastává dysregulace hladin pohlavních hormonů.

Souvislost s rozvojem metabolického syndromu i vznikem nádorů

Při chronickém stresu dochází ke zvyšování krevního tlaku, agregability trombocytů, koagulačních vlastností krve, glykémie, poruše inzulinové a leptinové senzitivity. Toto vše vygraduje rozvojem metabolického syndromu, který je charakteristický:

  • obezitou,
  • hypertenzí,
  • dyslipidémií,
  • poruchou glukózové tolerance,
  • hyperinzulinémií,
  • hyperleptinémií.

Byl rovněž prokázán vliv chladového stresu na snížení účinnosti cytotoxické chemoterapie a protinádorové imunitní odpovědi.

Diagnostika hyperstimulace sympatiku

Hyperstimulaci sympatiku je možné odhalit ještě před tím, než dojde k těmto patologickým změnám. Základní metodou je měření krevního tlaku a především klidové srdeční frekvence. Bylo by nesprávné upozadit ji ve prospěch krevního tlaku, protože právě velmi jednoduše měřitelná srdeční frekvence umožňuje relativně spolehlivě odhalit zvýšenou aktivitu sympatiku. Podle epidemiologických studií koreluje zvýšená srdeční frekvence se vzestupem koronární, kardiovaskulární i celkové morbidity a mortality. Hranice zvýšené srdeční frekvence se pohybuje okolo 75/min.

Tachykardie může být projevem také primárně nekardiálních onemocnění, např. infekce provázené horečkou, hypertyreózy nebo chronické anemie. Může být navozena rovněž iatrogenně (úlevová antiastmatika), nepřiměřenou konzumací potravin s obsahem methylxanthinů (káva apod.), užíváním návykových látek (stimulancia) nebo jejich vysazením (abstinenční příznaky).

Terapeutické ovlivnění zvýšené aktivity sympatiku

V případě vyloučení extrakardiální příčiny tachykardie spočívá řešení stavu nejprve v nefarmakologických opatřeních, později – např. při výskytu hypertenze nebo jiných kardiometabolických komplikací – ve farmakologické léčbě. Nefarmakologické intervence jsou zaměřeny na snížení hladiny stresu, doporučuje se dostatek odpočinku, pohybu a spánku s respektováním biorytmů, racionální vyvážená strava a abstinence od všech návykových látek včetně alkoholu a nikotinu.

Farmakologická léčba se zaměřuje na snížení krevního tlaku a srdeční frekvence. Betablokátory mohou cestou ovlivnění sympatické hyperaktivity snižovat jak krevní tlak, tak srdeční frekvenci. Nejvhodnější jsou přípravky lipofilní s dobrým průnikem do CNS (ovlivnění center sympatiku v hypotalamu) a s nulovou vnitřní sympatomimetickou aktivitou (bisoprolol, karvedilol, metoprolol, nebivolol). Navíc podle epidemiologických důkazů mají pacienti léčení betablokátory významně nižší výskyt některých maligních nádorů.

Závěr

Máme-li pomoci zmírnit důsledky chronického stresu, je třeba, abychom stáli na stráži a pacienty se zvýšenou srdeční frekvencí vyhledávali. Právě ve chvíli, kdy se celý proces rozbíhá, jsou režimová opatření a případně též farmakoterapie nejúspěšnější.

(pez)

Zdroje:

  1. Souček M., Nevrlka J., Řiháček I. et al. Zvýšená aktivita sympatiku a možnosti terapeutického ovlivnění. Vnitřní lékařství 2007; 53 (5): 554−559.
  2. Križanová O., Babula P., Pacák K. Stress, catecholaminergic system and cancer. Stress 2016 Jul; 19 (4): 419−428, doi: 10.1080/10253890.2016.1203415.

Doporučené odborné články