HORMONY V NÁS − 4. díl: Mnoho zejména chemických, ale i přírodních látek, které jsou součástí potravin a běžných předmětů nacházejících se v našich domácnostech, může narušovat funkce hormonálního systému. Prostřednictvím změny v hormonálních hladinách tak může docházet k negativním vlivům na lidské zdraví. Jaké dopady na náš život tyto endokrinní disruptory mají a jak se jim vyhnout?
Jak fungují endokrinní disruptory?
Endokrinní disruptory jsou látky, které dokáží napodobit přirozené hormony v našem těle nebo s nimi interagují. Mohou také změnit jejich přirozenou produkci a ovlivnit tak hormonální hladiny ve smyslu snížení i zvýšení. Podle vědců přitom k narušení biologických funkcí organismu stačí i expozice malému množství těchto látek.
S endokrinními disruptory se přitom v moderním světě setkáváme při konzumaci potravin a nápojů, používání kosmetiky, čisticích prostředků a prostřednictvím běžných předmětů v domácnostech včetně elektroniky, nábytku, koberců i dětských hraček. Obecně může k absorpci disruptoru do našeho těla dojít prostřednictvím stravy a vody, vzduchu či pokožkou.
Je prokázáno, že endokrinní disruptory mají nepříznivé účinky u zvířat, u lidí je hodnocení efektu těchto látek jednotlivě obtížnější, neboť člověk je obvykle vystaven více endokrinním disruptorům současně. Přesto však v tomto směru existuje řada výzkumů.
Co patří mezi nejběžnější endokrinní disruptory?
- Ftaláty: Představují složku plastů zajišťující jejich větší pružnost. Nalézt je lze v potravinách, plastových nádobách a obalech na potraviny, v kosmetice, parfémech, v dětských hračkách, nábytku, vinylových podlahách, v barvách, lepidlech i v některých zdravotnických prostředcích (obaly na infuze apod.).
- Bisfenol A (BPA): Je využíván k výrobě polykarbonátových plastů a epoxidových pryskyřic. Nachází se tak v mnoha plastových výrobcích včetně nádob na skladování potravin. Bývá také součástí plechovek, kde zabraňuje korozi.
- Perfluoralkylové a polyfluoralkylové látky (PFAS): Tyto látky lze nalézt v nepřilnavých pánvích, dále v papírových a textilních nátěrech.
- Triklosan: Lze jej nalézt v některých antimikrobiálních produktech, včetně výrobků určených pro osobní péči, jako jsou na příklad tekutá tělová mléka.
- Polybromované difenylethery (PBDE): Využívají se jako zpomalovače hoření při výrobě nábytkové pěny a koberců.
- Polychlorované bifenyly (PCB): Jsou využívány k výrobě elektrických zařízení, transformátorů, teplonosných kapalin, maziv a změkčovadel.
- Chloristan: Může být detekován v pitné vodě, přítomen je také v ohňostrojích.
- Dioxiny: Vznikají jako vedlejší produkt při výrobě herbicidů a bělení papíru, do životního prostředí se dále uvolňují například při spalování odpadu a během lesních požárů.
- Fytoestrogeny: Jedná se o přírodní látky, které jsou obsaženy v sójových produktech.
Obávané ftaláty: Co vše mohou způsobit v lidském těle?
Jak se dostávají do lidského organismu a jak se vylučují
Chemická vazba ftalátů v plastech umožňuje jejich snadné vyluhování do životního prostředí. Do lidského těla mohou vstoupit inhalací, požitím nebo dermální absorpcí. Ftaláty představují prakticky všudypřítomné syntetické sloučeniny, které se běžně vyskytují v různých spotřebitelských produktech zhruba od 30. let 20. století. Problémem ftalátů je jejich rozpustnost v tucích, což jim umožňuje dlouhodobě přetrvávat v tukové tkáni. Vylučovány jsou močí a stolicí.
Jakými mechanismy ftaláty působí
Ftaláty způsobují potenciálně dědičné epigenetické změny prostřednictvím methylace DNA. Proces methylace může zasahovat i do placentárních genů, ftaláty jsou také schopné procházet placentární bariérou a mohly by tak ovlivňovat vyvíjející se plod. Ftaláty mají xenoestrogenní vlastnosti. Jejich účinky jsou slabě estrogenní a silně antiandrogenní.
Ftaláty rovněž ovlivňují adipogenezi. Prenatální expozice ftalátům vedla u myší k záchytu významně vyšších hladin leptinu a inzulinu u mláďat. Zvýšené byly též koncentrace lipidů a hladiny glukózy nalačno. Studie provedená u více než 700 dětí v USA pozorovala možnou korelaci mezi koncentracemi ftalátových metabolitů v moči těhotných žen a obezitou u jejich dětí ve věku 4−7 let.
Jak omezit expozici endokrinním disruptorům?
Doporučuje se časté mytí rukou, pokud možno bez použití parfemovaných a antibakteriálních mýdel. Doporučuje se vždy spláchnout mýdlo dostatečným množstvím vody. Také je vhodné zvážit nutnost používání kosmetických přípravků.
Nežádoucí chemikálie uvolňující se z předmětů v domácnostech se shromažďují v domácím prachu. V tomto směru je tedy žádoucí časté otírání tohoto prachu a luxování vysavačem s HEPA filtrem. K úklidu domácnosti je vhodné vybírat čisticí prostředky bez parfemace, též prací prostředky je lepší zvolit neparfemované.
Při skladování potravin se doporučuje upřednostnit nádoby skleněné či nerezové před plastovými. Jsou-li používány plastové nádoby, neměly by do nich být ukládány tučné potraviny a není vhodné je používat pro ohřev v mikrovlnné troubě. Je také vhodné omezit používání potravin z plechových obalů. Endokrinní disruptory se dále mohou vyskytovat v nepřilnavých hrncích a pánvích, za lepší alternativu platí nerez a litina.
Závěrem
Vědecké poznatky nasvědčují tomu, že endokrinní disruptory mohou ovlivnit nejen naše současné zdraví, ale i zdraví budoucích generací. Je otázkou, zda se jejich expozici lze zcela vyhnout. Můžeme se však alespoň zamyslet nad možnostmi omezení jejich vlivu v každodenním životě.
(tich)
Zdroje:
1. National Institute of Environmental Health Sciences. Endocrine disruptors. National Institutes of Health, U. S. Department of Health and Human Services, 2022 Jan 24. Dostupné na: www.niehs.nih.gov/health/topics/agents/endocrine/index.cfm.
2. Zissu A. 9 ways to avoid hormone-disrupting chemicals. Natural Resources Defense Council, 2016 Jan 18. Dostupné na: www.nrdc.org/stories/9-ways-avoid-hormone-disrupting-chemicals.
3. Dutta S., Haggerty D. K., Rappolee D. A., Ruden D. M. Phthalate exposure and long-term epigenomic consequences: a review. Front Genet 2020; 11: 405, doi: 10.3389/fgene.2020.00405.
4. Buckley J. P., Engel S. M., Braun J. M. et al. Prenatal phthalate exposures and body mass index among 4- to 7-year-old children: a pooled analysis. Epidemiology 2016; 27 (3): 449−458, doi: 10.1097/EDE.0000000000000436.
