Pro pacienty s diabetem 1. typu (DM1), dříve také nazývaným diabetes závislý na inzulinu, je základem inzulinová terapie. Oproti tomu v léčbě diabetu 2. typu (DM2) je nejpoužívanějším základním lékem metformin, který by měli dostat všichni pacienti, u nichž není kontraindikovaný. Má však tato molekula místo i v léčbě diabetiků 1. typu?
Úvod
Patofyziologickým podkladem DM1 je destrukce beta-buněk pankreatu vedoucí k absolutnímu nedostatku inzulinu. Z tohoto důvodu vyžaduje DM1 od počátku léčbu inzulinem, nejčastěji v podobě intenzifikovaného inzulinového režimu bazál – bolus nebo aplikace pomocí inzulinové pumpy.
Současná terapie DM1 se opírá o častější využívání syntetických inzulinových analog s výhodnějším farmakologickým profilem, sofistikovanějších metod monitorace glykémie nebo poloautomatických inzulinových pump, avšak prakticky nedošlo k zásadní změně léčby od počátku 20. let 20. století, kdy byl inzulin poprvé využit v klinické praxi. Proto je snahou zkoumat možnosti využití léčiv již schválených pro DM2 jakožto adjuvantní léčby DM1.
Metformin v léčbě DM1
Základním lékem v terapii DM2 je metformin; ten by měli dostat všichni pacienti, kteří nemají kontraindikaci k jeho užívání. Tento lék byl schválen koncem 20. století k léčbě DM2, nyní je někdy využíván i mimo schválenou indikaci (off-label) k léčbě DM1, zejména u pacientů s nadváhou či obezitou.
V dostupné literatuře však výsledky příliš přesvědčivé nejsou. Pokles hladiny A1c při adjuvantní léčbě metforminem přidané k základní inzulinové terapii nebyl příliš významný (pokles přibližně o 0,13 %), i přes statisticky signifikantní snížení potřebné denní dávky inzulinu (byť jen o 6,6 jednotky za den). Stejně tak nebyla prokázána účinnost na snížení tloušťky intimy na karotických arteriích nebo protektivní efekt z hlediska diabetické retinopatie. Ani další studie u obézních adolescentů nepřišla s poklesem hladiny A1c, redukce tělesné hmotnosti rovněž nebyla příliš výrazná. To vše za cenu rizika nežádoucích účinků, zejména gastrointestinálních. Tyto studie tak ukazují, že adjuvantní terapie metforminem u DM1 pro pacienty nepředstavuje výrazný benefit.
Základem terapie stále inzulin
Použití metforminu v léčbě diabetu 1. typu nemá dle dostupných zdrojů oporu v medicíně založené na důkazech (EBM). DM1 tak stále vyžaduje od počátku léčbu inzulinem, kterou provádí diabetolog či internista s příslušnou erudicí. Nedílnou součástí terapie je potom individuální dietní režim doplněný pravidelnou fyzickou aktivitou a léčba dalších přidružených onemocnění, např. hypertenze, dyslipidémie nebo obezity. Zde je pak obtížně zastupitelné místo praktických lékařů, kteří mohou provádět krátké intervence při každé návštěvě, i zcela nesouvisející se zdravotní problematikou.
(zem)
Zdroje:
1. Nally L. M., Sherr J. L., Van Name M. A. et al. Pharmacologic treatment options for type 1 diabetes: what's new? Expert Rev Clin Pharmacol 2019; 12 (5): 471−479, doi: 10.1080/17512433.2019.1597705.
2. Škrha J., Pelikánová T., Kvapil M. Doporučený postup péče o diabetes mellitus 1. typu. Česká diabetologická společnost, Praha, 2016. Dostupné na: www.diab.cz/dokumenty/standard_DM_I.pdf
3. Karen I., Svačina Š. Diabetes mellitus. Novelizace 2020. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře. Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, Praha, 2020. Dostupné na: www.svl.cz/files/files/Doporucene-postupy/2020/DIABETES-MELLITUS-2020.pdf
