HORMONY V NÁS – 2. díl: Stres vede ke změnám sérových hladin mnoha hormonů. Důsledkem stresem ovlivněných hormonálních reakcí může být rozvoj nových nebo změna klinického stavu stávajících onemocnění. Studována je například role stresu v epidemii obezity, výzkumy dokonce naznačují, že stres ovlivňuje, zda se budou rodit spíše děvčata, nebo chlapci. Co všechno s námi tedy ještě může udělat?
Stres jako mobilizace zdrojů energie
Stres představuje narušení rovnováhy v organismu. Pod vlivem stresu tělo upravuje hormonální regulaci tak, aby organismus zmobilizoval všechny dostupné energetické rezervy, přizpůsobil se novým okolnostem a dokázal přežít. Stručně řečeno − stres je určujícím faktorem složení a fungování našeho těla a jeho dopady mají zásadní vliv na mnoho klíčových složek našeho zdraví.
Které hormony jsou aktivovány stresem:
- kortisol
- katecholaminy
- vazopresin
- tyreoidální hormony
- gonadotropiny
- růstový hormon
- prolaktin
- inzulin
Epidemie obezity jako důsledek stresu?
Abdominální obezita a zvýšená chuť k jídlu
Psychický stres vede k chronické aktivaci neuroendokrinních systémů. Aktivace osy hypofýza − nadledviny je základní odpovědí na stres, hladiny příslušných hormonů v periferii se přitom mohou zvýšit až 5×. Zvýšená sekrece kortisolu způsobuje ukládání tuků v abdominální oblasti.
Kortisol rovněž ovlivňuje množství cytokinu leptinu. Tukové buňky tak využívají leptin k tomu, aby informovaly hypothalamus, kolik je v nich uloženo tuku. Čím vyšší je množství leptinu, tím vyšší je i signál o dostatku tukových zásob v těle. Leptin má anorektický efekt a zvyšuje energetický výdej, je také endogenním pyrogenem a ovlivňuje inzulinovou rezistenci. Stres hladiny leptinu tlumí, tudíž výsledný adipostatický signál leptinu směrem k mozku je snížený. Stresem se naopak zvyšuje funkce orexigenních hormonů, tedy hormonů zodpovědných za zvýšenou chuť k jídlu, například ghrelinu.
Na každého jiný metr
Podle poznatků z výzkumu sice dlouhodobě zvýšené hladiny kortisolu silně souvisí s abdominální obezitou, existují však značné interindividuální rozdíly. Jsou pozorovány i případy abdominální obezity bez korelující elevace kortisolu. Vědci tuto skutečnost vysvětlují rozdílnou individuální geneticky podmíněnou citlivostí na glukokortikoidy.
Aktivace adrenosympatického systému
Zvýšené uvolňování katecholaminů dané aktivací osy hypofýza − nadledviny má na organismus následující účinky se všemi důsledky na jednotlivé orgánové systémy:
- zvýšený srdeční výdej
- retence sodíku
- snížená intestinální motilita
- zvýšený průtok krve kosterním svalstvem
- bronchiální dilatace
- kožní vazokonstrikce
Vliv na schopnost reprodukce, ale i pohlaví dítěte?
Stres potlačuje hladiny gonadotropinů a gonadálních steroidů. Dlouhodobé vystavení stresu může vést k poruchám menstruačního cyklu nebo negativnímu ovlivnění spermatogeneze, případně až k úplnému narušení reprodukční funkce.
Podle studie provedené na Kolumbijské univerzitě je dokonce psychický stres matky jedním z faktorů, které určují pohlaví dítěte. Výsledky naznačují, že ženy vystavené psychickému stresu mají menší pravděpodobnost, že porodí dítě mužského pohlaví. Podle vědců jsou plody mužského pohlaví zranitelnější vůči nepříznivému prenatálnímu prostředí. Jedním z navržených vysvětlení jsou zvýšené hladiny kortisolu v děloze. Tuto hypotézu odborníci podkládají například i skutečností, že po teroristických útocích 11. září 2001 se počet narozených dětí mužského pohlaví relativně snížil.
Diabetes a stres
Aktivace stresové osy s sebou přináší četné změny v metabolismu. Stresové hormony ovlivňují inzulinovou rezistenci a snižují i hladiny inzulinu. Důsledkem stresových situací proto mohou být nežádoucí hyperglykémie. Stres představuje rizikový faktor pro vznik diabetu. Bylo zjištěno, že děti ve věku 5−9 let, které byly vystaveny stresu, měly významně vyšší pravděpodobnost rozvoje diabetu.
Závěrem: Nestresovat se! Dobrá rada, ale...
Je zřejmé, že stres ovlivňuje mnoho faktorů majících přímý vliv na naše zdraví. Rada „Nestresujte se!“ vyřčená z lékařských úst sice může být v jistém slova smyslu opravdu všelékem, nicméně všudypřítomnému stresu současné doby se prakticky nelze vyhnout. „Stres patří k životu stejně jako vzduch a dýchání. Existuje jediný způsob, jak se stresu vyhnout − zemřít,“ prohlásil ostatně i kanadský lékař a otec moderního výzkumu stresu Hans Selye. Reálnější základ tedy bude mít naučit sebe i své pacienty umět žít se stresem.
(tich)
Zdroje:
- Ranabir S., Reetu K. Stress and hormones. Indian J Endocrinol Metab 2011; 15 (1): 18–22, doi: 10.4103/2230-8210.77573.
- Van der Valk E. S., Savas M., van Rossum E. F. C. Stress and obesity: Are there more susceptible individuals? Curr Obes Rep 2018; 7 (2): 193–203, doi: 10.1007/s13679-018-0306-y.
- Nargund V. H. Effects of psychological stress on male fertility. Nat Rev Urol 2015; 12 (7): 373–382, doi: 10.1038/nrurol.2015.112.
- Walsh K., McCormack C. A., Webster R. et al. Maternal prenatal stress phenotypes associate with fetal neurodevelopment and birth outcomes. Proc Natl Acad Sci U S A 2019; 116 (48): 23996–24005, doi: 10.1073/pnas.1905890116.
