Prediabetes – proč by nás měl zajímat?

Prediabetes – proč by nás měl zajímat?

Prediabetes je stav, kdy se glykémie pacienta nachází v pásmu nad normálním rozmezím, nedosahuje však ještě hodnot diagnostických pro diabetes mellitus (DM). Hladina glykémie určená jako hranice pro diagnózu DM byla původně stanovena s ohledem na riziko rozvoje diabetické retinopatie, dnes je již nicméně prokázáno, že i glykémie nižší mohou vést k rozvoji komplikací typických pro DM, byť výrazně pomaleji. Prediabetes totiž stejně jako manifestní DM zvyšuje riziko aterosklerózy a jejích komplikací (vztah mezi hladinou glukózy a kardiovaskulárním rizikem je dle posledních zjištění lineární), je spojen s výrazným nárůstem rizika onkologických onemocnění a predikuje vznik DM 2. typu (u většiny neléčených pacientů dojde k rozvoji DM 2. typu do 10 let). U pacientů s prediabetem jsou obvykle přítomné i další složky metabolického syndromu jako arteriální hypertenze, obezita či dyslipidémie.

Epidemiologie

Prevalence prediabetu dosahuje v ČR asi 5 % populace a mnozí pacienti o svém onemocnění vůbec nevědí. Prevalence výrazně stoupá s věkem, mezi další rizikové faktory rozvoje prediabetu patří přítomnost arteriální hypertenze, obezity nebo nadváhy se zvýšeným obvodem pasu, přítomnost syndromu polycystických ovarií a také pozitivní rodinná anamnéza výskytu DM 2. typu a/nebo metabolického syndromu.

Etiopatogeneze

U prediabetu jsou stejně jako u diabetu přítomny obě základní etiopatogenetické faktory: inzulinová rezistence (v játrech a kosterním svalstvu) i inzulinová deficience (porucha sekreční funkce beta-buněk pankreatu).

Prediabetes lze proto rozdělit na:

  1. hraniční glykémii nalačno (HGL) – jedná se o poškození sekrece inzulinu a inzulinovou rezistenci v játrech;
  2. porušenou glukózovou toleranci (PGT) – jedná se o poruchu stimulované sekrece inzulinu a středně těžkou inzulinovou rezistenci v kosterním svalu;
  3. kombinované poruchy (HGL + PGT).

Diagnostická kritéria prediabetu

  1. Hraniční glykémie nalačno je definována glykémií nalačno z venózní plazmy v rozmezí 5,6–6,9 mmol/l.
  2. Porušená glukózová tolerance je definována glykémií ve venózní plazmě ve 120. min oGTT v rozmezí 7,8–11,0 mmol/l.

Jako alternativní, ale nejpřesnější vyšetření se do budoucna jeví zvýšení hodnot glykovaného hemoglobinu (HbA1c) na 3,9−4,7 % (odpovídající 39–47 mmol/mol dle konsenzu IFCC od roku 2012), v ČR však kvůli nedostatečné standardizaci nemůže být zatím plně využíváno.

Depistáž

Prediabetes je asymptomatické onemocnění, po kterém je nutné aktivně pátrat. Velmi často je diagnostikován náhodně v ordinacích praktických lékařů, a to zejména při předoperačních vyšetřeních nebo provádění pravidelných preventivních či dispenzárních prohlídek z důvodu jiného onemocnění. Nezřídka se manifestuje při zátěži organismu – při infekčním onemocnění, operaci, úrazu nebo podávání diabetogenních léků (steroidy, psychofarmaka, imunosupresiva), případně při delším psychickém stresu. Riziko vzniku diabetu a prediabetu podle provedených studií narůstá již od hodnot glykémie nalačno 5,3 mmol/l.

Glykémii (ev. HbA1c) vyšetřujeme:

  1. Při preventivních prohlídkách u pacientů ve věku > 40 let 1× za 2 roky.
  2. U osob s rizikovými faktory (arteriální hypertenze, metabolický syndrom, hyperlipoproteinémie, ICHS, ICHDKK) v rámci dispenzárních kontrol nezávisle na věku 1× ročně (glykémie nalačno ze žilní plazmy).
  3. U dalších skupin pacientů v riziku, které vyšetřujeme rovněž 1× ročně:
    a) pacientky se syndromem polycystických ovarií
    b) výskyt DM 2. typu u rodičů
    c) gestační diabetes v anamnéze u žen
    d) porodní váha novorozence > 4000 gramů v anamnéze u žen
    e) všichni pacienti s obezitou I. stupně a vyšší
  4. U všech pacientů s prediabetem je vhodné provádět oGTT 1× ročně.

Další součásti vyšetření při diagnostice prediabetu 1−2× ročně:

  1. Aktualizace anamnestických dat.
  2. Kompletní fyzikální vyšetření (včetně stanovení hmotnosti, BMI, obvodu boků a pasu).
  3. Laboratorní vyšetření (KO, urea, kreatinin, Na, K, Cl, ALT, AST, GGT, celkový cholesterol, LDL-c, HDL-c, TG, moč chemicky, mikroalbuminurie).
  4. Křivka EKG.

(epa)

Zdroje: 

  1. Karen I., Svačina Š. Prediabetes. Novelizace 2016. Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, Společnost všeobecného lékařství SVL ČLS JEP, 2016.
  2. Zand A., Ibrahim K., Patham B. Prediabetes: why should we care? Methodist Debakey Cardiovasc J 2018; 14 (4): 289–297, doi: 10.14797/mdcj-14-4-289.

Doporučené odborné články

Jaké tyreopatie by měl léčit a dispenzarizovat praktický lékař pro dospělé – novelizace doporučených postupů z roku 2023
3. května 2024
Endokrinologie

Jaké tyreopatie by měl léčit a dispenzarizovat praktický lékař pro dospělé – novelizace doporučených postupů z roku 2023

Se širší dostupností laboratorních a zobrazovacích vyšetření je diagnostikováno stále více onemocnění štítn...
Detail článku arrow
Shrnutí endokrinologických doporučení pro praktické lékaře
22. dubna 2024
Endokrinologie

Shrnutí endokrinologických doporučení pro praktické lékaře

Hypotyreóza Štítná žláza Tyreopatie
Přinášíme praktický souhrn základních informací a doporučení týkajících se problematiky periferní hypotyreó...
Detail článku arrow
Tyreopatie v ordinaci praktického lékaře – sada infografik
22. dubna 2024
Endokrinologie

Tyreopatie v ordinaci praktického lékaře – sada infografik

Přinášíme vám soubor 4 praktických „taháků“, které stručně a přehledně shrnují nová doporučení pro manageme...
Detail článku arrow