Předepisovat generika, nebo volit originální preparáty? Zvažujte všechny aspekty

Předepisovat generika, nebo volit originální preparáty? Zvažujte všechny aspekty

Trocha teorie aneb od molekuly až po registraci

Při vývoji nového preparátu je zásadní, zda se jedná o originál, či generikum. Vývoj originálního preparátu představuje velmi komplexní proces. Nejdříve musí být identifikována molekula s předpokládaným léčivým účinkem, poté je nutné, aby v tzv. preklinickém stadiu byla vyloučena potenciální toxicita a zároveň se prokázalo, že látka má předpokládaný léčivý účinek. V tomto stadiu je testování prováděno na laboratorních zvířatech, izolovaných tkáňových kulturách či orgánech. V dalším kroku následuje klinické zkoušení rozdělené do několika fází, v nichž musí být prokázána bezpečnost léčiva pro člověka a jeho léčivý účinek. Až poté může být přípravek registrován.

Celý proces vývoje zabere zpravidla 12−15 let a je spojený s enormními finančními náklady. Zdaleka ne každá látka navíc projde celým procesem až na konec – udává se, že zhruba z 10 tisíc nadějných látek je nakonec pouze jedna jediná registrována jako lék. Ten pak musí „uhradit“ veškeré náklady – včetně těch, které byly vynaloženy na vývoj zbylých, neúspěšných látek.

Uvedení generika na trh je v porovnání s inovativními preparáty podstatně snazší (a úměrně tomu jsou nižší i finanční náklady a je kratší registrační doba – zpravidla kolem 3 měsíců). Výrobce generika je při registraci povinen provést v laboratorních podmínkách studii, jež prokazuje vlastnosti dané lékové formy z hlediska schopnosti uvolnit léčivou látku. Druhou studií je potom průkaz tzv. bioekvivalence. Ta se provádí již u lidských dobrovolníků a dává si za cíl prokázat, že po podání je hladina léčiva v krvi shodná jak u generika, tak i u originálního vzorku. Při tom je přípustná určitá odchylka ve farmakologických vlastnostech – což však v praxi znamená, že dva generické přípravky obsahující tu samou molekulu se mezi sebou nakonec mohou lišit až o 40 %.

Rozdíly mezi originálem a jeho generiky můžeme ilustrovat na příkladu přípravku Glucophage XR, kterému byl věnován náš předchozí článek.  

Je generická substituce vždy bezpečná?

Rozdíly mezi originálem a generikem mohou být způsobeny mimo jiné rozdílnými fyzikálními vlastnostmi či odlišným složením, a to jak léčivých, tak i pomocných látek. Při generické substituci je proto v některých případech vhodná zvýšená opatrnost – především pokud se jedná o:

  • léčivé látky s úzkým terapeutickým indexem (antiepileptika, antiarytmika, antikoagulancia...), s nízkou rozpustností nebo nelineární kinetikou;
  • silná psychofarmaka a antiarytmika;
  • roztoky či prášky pro dávkovací inhalátory, topické formy s vysoce účinnými léčivy a přípravky s řízeným uvolňováním (např. s koncovkami SR, CR, SRO, RETARD, XR, ZOK apod.);
  • starší nemocné, polymorbidní pacienty, diabetiky, astmatiky, epileptiky, alergiky, pacienty se sepsí nebo po transplantaci.

Problémem generik někdy bývá relativní netransparentnost jejich původu (účinná substance může být vyrobena např. v Číně a teprve pak je dovezena do evropské země, kde se z ní vyprodukuje finální léčivo). Při velkém množství generických kopií může dojít k tomu, že v důsledku velkého množství alternativ jsou praktické zkušenosti lékařů s konkrétními preparáty pouze omezené. Jsou zaznamenány i případy některých (spíše obskurnějších) výrobců, jimiž produkovaná generika obsahovala více nečistot nebo měla spornou stabilitu.

Domluvme se s pacienty, co jim bude nejvíce vyhovovat

Čím se tedy při předepisování řídit?

  • Důležitá je renomovanost producenta: Řada renomovaných firem produkuje generické preparáty, u kterých lze předpokládat, že generikum bude mít náležité vlastnosti. Naopak u výrobků, jež pocházejí od neznámých producentů nejasné provenience, je vhodné zachovat zdravou opatrnost.
  • Při vývoji generik jsou zapotřebí nižší náklady, čemuž odpovídá i jejich konečná cena. Nízká cena preparátu může být pro určitou skupinu pacientů rozhodující. V případě sociálně slabších skupin může být příliš vysoký doplatek hlavní překážkou pro ukázněné užívání léků.
  • Jiní pacienti mohou být naopak motivováni tím, že si připlácejí za kvalitu, čímž lze dosáhnout zvýšení adherence.
  • Měli bychom se vyhnout častým záměnám jednoho generika za druhé. Jak již bylo zmíněno výše, obsahem aktivní látky mohou být jednotlivá generika variabilní až o 40 %! Při změně preparátu navíc vzniká riziko lékové alergie či nesnášenlivosti.
  • Obecně platí, že v případě náležitě nastavené léčby je výhodnější pokračovat v dosavadní léčbě než s léčbou bez reálného důvodu manipulovat. U již zavedeného výrobku můžeme lépe předvídat jeho účinek a bezpečnost při užívání.

Na závěr je třeba zdůraznit, že vždy záleží na zkušenostech předepisujícího lékaře a také na preferencích pacienta. Je vhodné, aby lékař o tomto tématu s pacientem komunikoval a na základě vzájemné dohody pak zvolil konkrétní přípravek – předjímání toho, co by pacient „asi chtěl“, je již překonané.

(viv)

Zdroje:
1. Mayer O. Originální lék versus generikum. Interní medicína 2012; 14 (10): 396–398.
2. Cikrt T. Příběhy léků: příručka pro zvídavé čtenáře o vzniku, vlastnostech a používání léků. Státní ústav pro kontrolu léčiv, Praha, 2012.

Doporučené odborné články

Do jaké míry dodržují pacienti s arteriální hypertenzí léčebný režim?
3. června 2021
Kardiologie

Do jaké míry dodržují pacienti s arteriální hypertenzí léčebný režim?

Hypertenze
Detail článku arrow