Láká vás práce vězeňského lékaře? Jakou kvalifikaci byste měli mít a jak vlastně vypadá zdravotní péče za zdmi věznice? O netradiční specializaci hovoříme s MUDr. Bohumilem Skálou, Ph.D., který má s prací praktického lékaře ve věznici již desetiletou zkušenost.
Medicína před a za mřížemi
Rozhovor s praktickým lékařem Vězeňské služby ČR
Liší se výrazně spektrum pacientů a diagnóz v běžné a vězeňské ordinaci?
Je to zajímavé, ale nedá se říci, že by se zásadně lišilo. Noví kolegové, kteří přicházejí na krátkodobou stáž, jsou vždy překvapeni, že naši pacienti mají stejné nemoci jako pacienti v běžné ordinaci. O trochu víc je zde těch, kteří mají problém s abúzem drog a alkoholu.
Jak jsou na tom vlastně vězni v otázce zdraví? Narážíte často na zanedbané stavy, které se začnou řešit až při výkonu trestu?
Dá se to tak říci. Sám jsem byl před dvaceti lety překvapen, když jsem zde viděl nemoci, o kterých jsem do té doby jen četl v učebnicích. Objevovala se tuberkulóza, rané stadium syfilis a další pohlavní nemoci. Je také pravda, že řada vězňů si v civilním životě neví rady, nezapadne do systému zdravotních služeb, takže každý návrat do vězení je pro ně návratem k léčbě řady onemocnění.
Stává se i to, že uvěznění někomu zachrání život, protože by dotyčný na svobodě k lékaři nešel?
Možná bych nebyl tak kategorický s tou záchranou života. Ale stává se, že při běžných vstupních prohlídkách objevíme symptomy, které jsou varovné, nebo různé civilizační nemoci. Byly i případy, kdy jsme diagnostikovali závažná onemocnění, jež se vyřešila. Je to zde trochu administrativně náročné. Pokud vězeň odchází na léčbu mimo věznici, přerušuje se mu výkon trestu a vrací se sem zpět po zaléčení. Ale samozřejmě se provádí běžná prevence i řada nadstandardních vyšetření a může se zjistit nemoc, která by se při způsobu života, jaký dotyčný vede, neléčila.
Jak je provázána vězeňská lékařská péče se zdravotní péčí mimo zdi věznice? Které výkony zvládáte sami a které je třeba provádět v civilním zdravotnickém zařízení?
Nejdřív trocha statistiky. V Česku je 30 věznic, přičemž každá musí mít vlastní středisko primární péče. Řada věznic má potom nasmlouvané další odbornosti jako kožní, interní, velmi častá je psychiatrická ambulance, ženské věznice mají standardně nasmlouvaného gynekologa, věznice pro mladistvé pak praktického lékaře pro děti a dorost. Dále máme dvě nemocnice, v Brně a v Praze, s chirurgickými i interními obory, a tyto nemocnice mají dále nasmlouvané specializované výkony. Například neurochirurgické operace provádí Fakultní nemocnice Motol. Většina věznic má dále smlouvu s okresními nemocnicemi, protože ve vězeňských zdravotnických zařízeních nelze zvládnout vše. Nemáme 24hodinové služby, po pracovní době se akutní stavy řeší prostřednictvím záchranné služby nebo vyvážením vězňů do mimovězeňského zdravotního zařízení.
Je ve vězení prostor pro prevenci – například řešení zanedbaného očkování nebo onkologický screening?
Jak jsem již uvedl, věznice mají standardní ordinaci praktického lékaře a standardy péče jsou zde stejné jako v běžné ordinaci. Doporučené postupy platí pro všechny, stejně tak i vyhláška o prevenci. U každého nového vězně je provedena vstupní prohlídka, kde se dá narazit na spoustu věcí. Ty je poté třeba dořešit v kmenové věznici, kam je dotyčný převeden k výkonu trestu.
Jak bráníte zneužívání léků? Mohou mít lidé ve výkonu trestu léky u sebe?
Řada vězňů má problémy se zneužíváním návykových látek včetně léků. Navíc nemálo trestné činnosti je spojeno s abúzem drog. Pochopitelně tedy mnohé léky vězeň do rukou nedostane a jsou mu vydávány. Jde o analgetika, psychiatrickou či neurologickou medikaci. Na druhé straně u léků typu antibiotik, antihypertenziv či antidiabetik je režim takový, jako by šlo o běžného pacienta. Trochu se zde dostávají do konfliktu legislativa o výkonu trestu a práva pacientů, která my poněkud oklešťujeme – mnohdy pak dostáváme přes prsty, hlavně od ombudsmana. Obecně má základní léky vězeň u sebe, avšak ty, které lékař vyhodnotí jako rizikové, čili mohly by být zneužity nebo užívány nesprávně, jsou mu vydávány pod dohledem.
Mají vězni možnost zakoupit si ve věznici volně prodejné léky, vitaminy či doplňky stravy? Může jim je přinést návštěva?
Návštěva nikoliv, stejně tak nesmějí být v balíčku. Ve většině věznic jsme nepřistoupili ani na to, aby kantýny nabízely volně prodejné léky, kromě základních vitaminových doplňků. Platí tedy, že mimo to, co předepíše lékař, by vězeň u sebe neměl mít jiný lék. Vedle toho musí mít na cele lékovou kartu, v níž je uvedeno, které léky u sebe smí mít, kolik tablet dostal a podobně. Samozřejmě to není ideální. Vězňové jsou vždycky o krok dál a mnohdy jsou pro ně léky výhodným platidlem či výměnným artiklem.
Tím jste mě přivedl k další otázce. Podobně jako vězni jsou o krok dál i mikroorganismy. Jak zasáhla zdravotní péči ve věznicích pandemie COVID-19?
Samozřejmě jsme to vnímali jako velký problém, který jsme rozdělili na dvě části. Jednak zaměstnaneckou, kdy se personál přísně kontroloval při vstupu do věznice, a již při teplotě 37,1 °C nesměl do práce. Průběžně jsme samozřejmě poučovali o příznacích. Další problém představovalo vnesení infekce do oddílů, jež jsou plné lidí. Ale dá se říci, že až na drobné detaily, které vznikaly tím, že zaměstnanec přinesl infekci v iniciální fázi, jsme zde neměli masivní nárůst epidemie, tak abychom museli zavírat věznice. Zavřít zavřené je totiž problém. Podmínky pro vězně ovšem byly tvrdé. Přestalo se jezdit za prací, byly zrušené návštěvy, neměli vycházky ani žádné aktivity mimo věznici. Nicméně s námi spolupracovali a dnes máme 87 procent vězněných osob proočkovaných druhou až třetí dávkou.
Jakou kvalifikaci a vlastnosti by měl mít adept na vězeňského lékaře?
Olomoucká věznice spolupracuje s olomouckou lékařskou fakultou a běží zde projekt dvoudenní návštěvy pro zájemce. Každoročně se k nám přijdou podívat studenti pátého a šestého ročníku medicíny. Mnohdy jsou překvapeni právě tím, že zde funguje standardní ordinace se standardním spektrem nemocí. Co potřebujeme, je praktik s atestací ze všeobecného lékařství, který má o tuto práci zájem, případně internista, který by chtěl dělat praktika. Atestace je nezbytná, není možné, aby u nás pracoval lékař pod dozorem. Především by to však měl být zformovaný lékař. Vězňové velmi rychle odhalí nikoliv odborné znalosti a zkušenosti, ale postoje. A pokud je kolega mladý a nemá zkušenost s běžnými pacienty, sám by narazil a vězňové by si s ním tak trochu dělali, co by chtěli. Takže ideálně kolega praktik a alespoň deset let praxe.
Je toto povolání atraktivní pro specialisty?
Samozřejmě. A specialisty potřebujeme, i když ne na plný úvazek. Výjimkou je gynekolog v ženské věznici, který tento plný úvazek vyčerpá. Uvítáme zejména interní obory. Internista zde může vedle své ambulance nebo po skončení aktivní praxe zúročit své zkušenosti. Uplatní se i neurologové a v poslední době jsou velice vítány návštěvy psychiatra, zejména pak pokud jde o řešení kombinace psychiatrických poruch a závislostí, respektive poruch vyvolaných abúzem zakázaných látek.
Probíhá v rámci vězeňství specializované vzdělávání zdravotníků?
Zdravotnictví ve věznicích se řídí stejnými pravidly jako mimo zdi věznice. Čili jak sestry, tak lékaři jsou povinni se vzdělávat a mají tu možnost. Měli jsme i několik rezidenčních míst pro mladé lékaře. Dále tu máme kolegy, kteří nastoupili jako internisté či absolventi s interním kmenem a po dohodě jim vězeňská služba umožnila standardním způsobem atestovat ze všeobecného praktického lékařství. Máme několik akreditovaných pracovišť a nasmlouvané praktické lékaře v „civilu“, kdy mladý lékař může participovat, vyzkoušet si specializované úkony, návštěvní službu a další činnosti.
MUDr. Andrea Skálová
redakce MeDitorial
