3 nejčastější chyby při natáčení a popisu EKG

Díky znalosti nejběžnějších omylů, ke kterým dochází při natáčení a interpretaci křivky elektrokardiogamu (EKG), můžete pacienta ušetřit zbytečného vyšetřování na kardiologii. Ulevíte tak nejen zdravotnímu systému, ale především svým i pacientovým nervům.
3 nejčastější chyby při natáčení a popisu EKG

1. Prohozené končetinové elektrody

  • Záměna elektrod pro horní končetiny vede (mimo jiné) k negativitě komplexu QRS a vlny P ve svodu I a je jednou z nejčastějších příčin „diagnózy“ extrémního sklonu osy doprava. Vznikají také negativity vlny T v končetinových svodech (viz obr. 1).
  • Prohození elektrod pro horní a dolní končetinu/končetiny vede k tomu, že signál má velmi nízkou amplitudu ve svodech II či III, mohou se také objevit negativity svodů I, II nebo III.
  • Prohozené hrudní svody poznáme snadno podle nepravidelného vývoje komplexu QRS (místo graduálního přechodu z negativity do pozitivity komplex „přeskakuje“).

Každá diagnóza sklonu osy doprava nebo nález velmi nízké amplitudy v končetinových svodech by tak měly být signálem pro kontrolu pozice elektrod. Pomoci může rovněž starší EKG křivka. Je nutné podotknout, že kromě zmíněných − na první pohled patrných − známek jsou po natočení EKG s nesprávným umístěním elektrod v jeho záznamu i další chyby (např. některé svody jsou v jiných pozicích), a tuto křivku tak není možné hodnotit.

Inzerce

Obr. 1  Prohozené elektrody pro horní končetiny 

Obr. 2  Správné umístění elektrod u stejného pacienta 

 

(křivky poskytl MUDr. Petr Kovář)

2. Nesprávné umístění hrudních elektrod

Řada sester i lékařů má problém se správným umisťováním hrudních elektrod. Je to dáno variabilitou hrudníků i tím, že ne všechny výukové materiály hovoří v tomto ohledu jasně.

  • Umístění elektrod příliš vysoko (velmi časté zejména u elektrod 1 a 2) může způsobit negativitu vlny P ve svodu V1, někdy i V2, a způsobuje sníženou amplitudu až negativitu komplexu QRS v těchto svodech. To někdy může vést k nesprávné diagnóze nekompletního bloku pravého raménka, nebo dokonce jizvy po infarktu myokardu („obraz QS“).
  • Při umístění elektrod příliš vepředu (příliš blízko sternu; správné umístění viz níže) neodpovídají jimi pořízené křivky těm částem stěny srdeční, kterým by příslušné svody odpovídat měly. To může například v případě diagnózy akutního či starého infarktu myokardu vést k mylné lokalizaci postižení.

3. Artefakty

  • Pohybové artefakty jsou nejzákeřnější, jsou-li víceméně pravidelné – v podmínkách primární péče to hrozí zejména v případě pacientů s tremorem, například při Parkinsonově chorobě. Takové artefakty můžeme snadno zaměnit za fibrilaci síní. S odlišením může pomoci natočení delšího záznamu a na něm kontrola pravidelnosti intervalů R−R (samozřejmě s respektováním možné přítomnosti respirační arytmie). Anekdoty, při kterých došlo k záměně čištění zubů nebo jiných obdobných činností za komorovou tachykardii, jsou spíše doménou monitorovaných nemocničních lůžek.
  • Technické artefakty: Vzniku šumu a rozvlněnost bazální linie může vzácně zapříčinit okolní přítomnost elektroniky – třeba i lampičky poblíž těla přístroje (viz obr. 3). Důležité je také správné nastavení přístroje. Ač se nemusí jednat vyloženě o závadu, nevhodné nastavení filtrů signálu může vést nejen k šumu, ale také například ke špatné diagnostice úseku ST! Příkladem budiž rozdíl mezi využitím EKG pro monitorování (zaměřené zejména na rytmus) a diagnostiku (zaměřenou zejména na amplitudu kmitů a polohu úseků). Při podezření na nesprávné nastavení přístroje je vhodné zkontrolovat mód záznamu, rychlost posunu papíru a kalibraci voltáže a případně požádat o pomoc odborníka.

Obr. 3  Technické artefakty

Správná technika natáčení EKG

Křivkám, které byly pořízené na jiném pracovišti, z výše uvedených důvodů nelze příliš důvěřovat, chybí-li popis křivky odborníkem. V takovém případě tedy může být namístě natočení vlastní EKG křivky, máme-li tuto možnost.

Pacient by měl při natáčení EKG ležet na zádech, bez mluvení a pohybu, s uvolněnýma a navzájem se nedotýkajícíma rukama a nohama. Všechny elektrody musejí být umístěné správně a mezi elektrodou a tělem pacienta musí být dobrý kontakt, usnadněný vrstvou vodivého gelu. Občas je vhodné zkontrolovat také dobrý kontakt mezi elektrodou a na ni napojeným kabelem.

Při napojování hrudních elektrod:

  • Nejprve umístíme elektrody V1 a V2 ve 4. mezižeberním prostoru (u mužů obvykle zhruba odpovídá úrovni bradavek).
  • Elektrodu V4 umístíme v 5. mezižeberním prostoru v medioklavikulární čáře.
  • Až poté umisťujeme elektrodu V3 mezi V2 a V4.
  • Elektrody V5–V6 umístíme v 5. mezižeberním prostoru (stejně jako V4).
  • Elektrodu V6 umístíme až ve střední axiální čáře.

Obr. 4  Hrudní elektrody

(luko)

Zdroje: 

  1. de Jong J. S. S. G. Technical problems. ECGpedia.org. Dostupné na: https://en.ecgpedia.org/wiki/Technical_Problems
  2. Kania M., Rix H., Fereniec M. et al. The effect of precordial lead displacement on ECG morphology. Med Biol Eng Comput 2014; 52 (2): 109–119, doi: 10.1007/s11517-013-1115-9.
  3. Rosen A. V., Koppikar S., Shaw C., Baranchuk A. Common ECG lead placement errors. Part II: Precordial misplacements. Int J Med Students 2014; 2 (3): 99–103.

Líbil se vám článek?

Hodnocení: +12

Doporučení a tipy

Řekněte svým pacientům

Inzerce

Doporučujeme

Mnoho dalších informací pro svou praxi najdete také na webu Medimerck.cz.

Dáváte přednost preskripci generických nebo originálních léků?

Praktické informace pro praktické lékaře přináší jedinečný webový projekt JáPraktik.cz. Má být každodenním pomocníkem ve Vaší praxi, podpořit komunikaci s pacienty
a umožnit konzultaci se specialisty.

Proč tu jsem?